v Bohu to stihnu

Jsem člověk od přírody línej, a tak mám vždycky problém,
když se přehoupne půlka semestru a nejednou mi začnou
přibývat deathline termíny.

Vím že si za to můžu sám, ale... jde s tou leností něco dělat?
A je to vůbec potřeba?

V přísloví se ale píše: Trochu poležíš, trochu zdřímneš
a tvá chudoba přijde jako pobuda... prostě to není něco,
na co bych se měl vykašlat.

Nevím co s tím, a tak se modlím, aby mě Bůh změnil... 

Moc se mi líbí film Božský Evan, ve kterém Bůh říká jedné manželce:
"Když se modlíš za to, aby se tvůj muž změnil, Bůh ho nemění přímo,
ale připraví příležitost k tomu, aby se změnil.
Buď ráda, že ta příležitost přišla!"

Ještě bych dodal, že koho Bůh miluje, toho přísně vychovává.

A tak bych se měl modlit za to, aby mi Bůh nachystal příležitost(i!)
a děkovat, i když to bolí, vždyť je to pro naše dobro! Píše o tom
i Jakub, a ještě dodává, abysme obstáli ve zkouškách,
abysme byli dokonalí.

Všechno napomáhá dobrému těm, kdo milují Boha.

Takže, pokud milujeme Boha, nemáme co ztratit, máme mu věřit.
Možná se bojíme změny, ale Bohem vedená změna
nemůže být ke zlému.

Praxe je ale těžká, řekne se to tak snadno. Někdy nás musí Bůh
hodně lámat, aby nás dostal tam, kde nás chce mít. Víme vůbec,
co se modlíme v modlitbě Páně? 

Ale zázraky se dějí! Díky Bohu ;-)