myšlenky Tolstého

Možná vám jméno Tolstoj mnoho neříká, ale věřím, že jeho myšlenky jsou dobré nejen ve škole, ale i pro běžný křesťanský život (a to prý pobuřoval církev...)

Má-li učitel alespoň rád svou práci, bude dobrým učitelem.
Má-li učitel alespoň rád žáka jako otec nebo matka, bude lepší než ten učitel, který pročetl všechny knihy, ale nemá vztah ani ke své práci ani k žákům.
Spojuje-li učitel lásku ke své práci a lásku k žákům, pak je dokonalým učitelem.

Tak tedy, nejdůležitější je výchova, nevědomá sugesce. Aby byla výchova dobrá a mravná, je třeba - je divné to říkat - aby byl celý vychovatelův život dobrý. Někdo se zeptá: Co se dá nazvat dobrým životem? Je nekonečně mnoho stupňů dobra, ale existuje jeden obecný a hlavní rys dobrého života: to je snaha zdokonalit se v lásce. A mají-li tuto snahu vychovatelé a nakazí-li tím děti, pak nebude výchova špatná. 

Má-li být výchova dětí úspěšná, je třeba, aby vychovávající neustále vychovávali sami sebe, aby si stále víc a více vzájemně pomáhali uskutečňovat to, o co usilují. K tomu může být velmi mnoho prostředků, kromě hlavního vnitřního - práce každého člověka na své vlastní duši (co se mne týče pomocí samoty a modlitby). Prostředek musíme hledat, přemýšlet o nich, používat a hodnotit je. Myslím si, že kriticismus, jehož užívají perfekcionisté, je dobrý prostředek. Myslím také, že je dobré scházet se v určité dny a sdělovat si vzájemně, jaké užíváme prostředky v boji proti svým slabostem, a vyměňovat si své vlastní nebo z knih převzaté recepty pro zdokonalování. Je dobré, myslím, vyhledávat nejnešťastnější lidi, tělesně nebo mravně odpuzující, a pokusit se jim sloužit. Je dobré, myslím, pokoušet se o dorozumění s nepřáteli, kteří nás nenávidí. Toto píši namátkou, ale myslím si, že je to celá a nejdůležitější oblast vědy o sebevýchově s cílem působit na děti. Jen kdybychom si uvědomili důležitost této stránky výchovy a rozpracovali ji.