svědectví

Jak jsem přišel ke Kristu? : Proti své vůli!
Když jsem byl malý: Tvrdil jsem, že taková „blbost“ jako bůh přece nemůže existovat
(pokud se na to přece rozumně podívám...)
Taky jsem se hodně zajímal o filosofii (pokládal jsem si existenční otázky) a dospěl jsem k závěru,
že život nemá smysl! (dnes přidávám bez Boha), a že sebevrazi jsou nejrozumnější lidi
(i když pro ně nikdo nemá pochopení). Naštěstí jsem k tomu nikdy neměl tolik odvahy
a jen si „užíval života“.

Ale měl jsem rád pohádky.

O jarních prázdninách (bylo mi asi 10) mě pozvala sestřenka Rutinka do Prahy, chtěl jsem jet.
Ale v té době strejda Sam Kaleta pořádal tábor pro starší dorost a já jel díky omylu na tábor.
Bylo to docela fajn (jarní příroda na Pusté Rybné) a pak jsme při jednom večerním programu zpívali a modlili se. V tu chvíli jsem ucítil přítomnost Ducha Svatého, rozbrečel se ... a uvěřil.
Ještě jsem ale svůj život nevydal cele Kristu a postupem času jsem ochládal.
 Až na táboře s Pardubičákama (Trnávka) se to změnilo. Přijel na návštěvu Danda Fajfr. Skvělé odpoledne a večer měl program, po kterém následovala výzva. Nedokázal jsem se zvednout, dokud se nezvedl Jakub Hejzlar, modlili jsme se a tentokrát už jsem se rozhodl pro život s Bohem a pro Boha.

Od té doby to šlo nahoru a dolů, ale už na to nejsem sám!

Velmi důležitý byl pro mě rok 2003, kdy jsem odjel na 3týdny do Německa. Byl to výborný čas. Práce brzo od rána, odpoledne workshopy a večer slovo a chvály. Trvale mě to změnilo!
Po návratu domů jsem měl chuť věci měnit a díky dědovi K., Nomi a Jakubovi nezůstalo jen u slov. Myslím, že to byl takový impuls k nastartování SJCBTŠ.

Pak se můj život nasměroval do Prahy na vysokou školu. Tak trošku zázrakem jsem se dostal do PTH. Bylo to hojných 7let nasávání v učednickém společenství pod vedením Stephena Olsena a Tomáše Grulicha. Zatímco v PTH se mi dařilo, a můj duchovní život přímo vzkvétal, tak moje studium strádalo. Momentálně to vnímám jako důležitou školu pokory, že jsem ani jednu ze tří škol nedokončil.

A jak se mám teď? :

Jsem systematický člověk. Myslím, že už znám své obdarování (práce s dětmi, návštěvy, vyučování, ...)
a učím se je správně využívat.

Nevím proč, ale Bůh mi velmi žehná. Nejen mě, ale i všemu do čeho se pustím (kromě školy).

Přistupuji k životu způsobem: "Bože tohle vypadá rozumně, jdu to zkusit, pokud to není Tvoje vůle, tak mě zastav!" A Bůh mě občas zastavuje ;-)