co mě zaujalo, co mě napadlo a možná ještě něco dalšího

Boží vůle?

6. 9. 2014 21:12
Rubrika: ze života | Štítky: poslušnost , plán , modlitba , HARD

Jak poznat Boží vůli?

Nevím!

Ale pokud se plánujete modlit, aby vás to Bůh naučil... tak si tohle nejdřív přečtěte!


Vstávat ráno ve 4h? Jak mě to vlastně napadlo? Je to Boží vůle?
Vždyť tím přicházím o (nejen) rodinné společenství. Proč jsem vlastně začal tak brzo vstávat?
Bylo to spíš tušení a je pravda že je to dobrý čas s Bohem, ale proč nevstávat třeba v 5h?

Asi něco takového mi ráno probíhalo hlavou, vůbec se mi nechce vstávat.
Přece by stačilo mít "jen hodinové" ztišení. Převalím se a chystám se usnout.

tudu-tudu-tudu-tudu-...

...asi se mi zbláznil mobil. Sice mi nabíječka zlobí, protože je značně polámaná, ale aby se nabíjení přerušovalo každou vteřinu? Dobře Bože, zdá se, že opravdu chceš, abych vstával brzo.


Dnes se mi opět nechtělo vstávat, mohlo by stačit modlit se pod peřinkou...

...na stole se sám od sebe zapnul počítač. Dobře Bože, už lezu!
Nějak vnímám, že se mám obléct a jít na procházku. Už jsem o tom přemýšlel dřív, při chození se mi dobře myslí i modlí, rychle slezu z bálkónu a vyrážím do ulic našeho městečka. Tma na ulici rozhodně není, téměř všude svítí nová diodová světla, jen u kostela je ve tmě rozkopaná křižovatka. Jdu a říkám si, že vlastně nevím kam, mám 1,5h času do setkání s bráškou. Snažím se jít kam mě Bůh vede. Občas se mi vybaví nějaké místo kam bych mohl zajít, občas mi není jasné proč jsem zahnul.
Když jdu lesem, napadají mě různé myšlenky. Třeba:

Žít pro Boha
neznamená plánovat velké věci,
ale plánovat svůj čas s Bohem.

(Hned si to musím poznamenat do e-deníčku ;-)
Pokračuji po cestě a uvědomuji si, že příliš plánuji (nejen svůj život).
Vybaví se mi věta: "Davide, moc se snažíte!" (Dýka a kříž, D.Wilkerson)
Uvědomuji si, že spoustu věcí dělám z vlastní síly, kterou se snažím nabrat u Boha,
ale vlastně si nevím rady s hledání Boží vůle. Pomalu se mi v hlavě začne rýsovat modlitba:

"Bože, nedokážu rozpoznat Tvoji vůli, prosím, uč mě to!"

Pokračuji dál, najednou vnímám velmi jasně:

"Klekni si tady a čekej dokud ti neřeknu abys vstal!"

Hrubý a rozpraskaný asfalt mě moc neláká, ale klekám si. Bolí to.
Snažím se to přemoci myšlenkou, že Ježíš za mě trpěl podstatně víc. Marně.
Nedokážu se zbavit otázky: "Bože tak už?".
Klečím asi půlhodinku (reálného času asi 5min - začínám chápat proč se má při modlitbě klečet -> prodlužuje to čas ;-), modlím se za rodinu, sbor,... kolena.
Nejsem si úplně jistý, ale možná už? Vstanu, udělám pár kroků... NE, musím na kolena.
Velmi silně vnímám, že ještě ne! "Velmi jasně ti dám najevo, že už máš vstát!"
Uvědomuji si, že pokud mám slyšet Boží hlas, musím se ztišit!
Přestávám se modlit a snažím se soustředit na Boha... tady je ten asfalt ještě horší, než tam!
A zas se modlím.
Najednou se vše okolo změní. Jako by někdo odstranil závěsy které byly okolo mě. Ještě před chvíli jsem byl "uvnitř" a teď jsem "venku". Najednou slyším hučící dálnici, traktor... a začíná se rozednívat.
Dobře Bože, vstávám.
Udělám pár kroků... a najdnou mi začne hrát budík, sice jsem na něj úplně zapomněl, ale velmi dobře vím co se objeví na displeji:

vstávej !!
5:30

Najednou mi vše dochází:
jak manipuluji s Božím hlasem,
jak nerozumím,
jak jsem netrpělivý,
jak vlastně Bohu vůbec nedůvěřuji
...a jak si mě Bůh snaží vychovat ke Svému obrazu... brečím, nemůžu jinak.

Vyrážím domů se slzavýma očima, ale srdcem přetékajícím vděčností, radostí a pokojem. Přemýšlím kudy domů, napadají mě dvě cesty. Asi půjdu tou delší, už začínají jezdit auta a ta kratší vede úzkou silničkou bez chodníku.

Přicházím na křižovatku a nevěřím svým očím, nový chodník? Už je mi jasné kudy mám jít. Domu přícházím 6:05, povídám s bráškou a je mi jasné, která chvála bude první: Mou cestu v rukou máš. Beru kytaru a snažím se zpívat... v půlce druhé věty mi dojde hlas a tak jen hraji. Myslím, že už té písni rozumím!

Zobrazeno 1039×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

štítky

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková