všední zázrak

Byl to úžasný víkend, těžko se to popisuje, ale prostě to bylo 40hodin s Bohem.

Kdo mě zná, tak ví, že bez svých 8h spánku jsem takový zabržděný. Tentokrát to bylo úplně jiné. Zvykl jsem si teď vstávat brzo ráno, ale také jsem chodil brzo spát.
Když jsem dorazil na setkání našeho pěveckého sboru, tak prostě nebylo možné jít spát brzo. O co větší překvapení bylo, když jsem se vzbudil 4:23. Byl jsem značně unavený a rozlámaný, ale nějak jsem si řekl, že když mě Bůh vzbudil, tak ten čas mám využít. Až když jsem začal prosit o sílu vstát, tak jsem se dokázal vyhrabat ze spacáku. Ten den nás čekal koncert, takže bylo potřeba, abych byl "dobře odpočatý". Prosil jsem Boha o sílu a On mi ji dal ;-) Byl to úžasný čas, přimlouvat se za své spící přátele. Bylo úžasné když se ke mě pak přidal i bráška a mohli jsme "se rozezpívat". Navíc jsem přijal od Boha dar chvály ;-))

Celý den byl pak takový požehnaný a plný radosti. Na koncertě jsem zpíval ze srdce ;-)))

A aby toho nebylo málo, tak jsme se mohli přimotat mezi místní děcka a strávit s nimi večer při hrách. Když už děcka museli jít spát, vzali jsme kytaru a začali zas chválit... a sdílet se o: našich povoláních, požehnáních, bojích,... dokud nás nepřinutili jít spát.

Další den jsem se vzbudil ještě dříve a hned jsem zas prosil o sílu a zase mě Bůh posílil. Vše probíhalo dobře dokud naše raní chvály neprobudily jednoho z našich "bratrů". Cítil jsem se jako opařený a chvíli to rozdýchával (vždyť jsem neudělal nic špatně!) Pak jsem řekl, že musíme něco udělat, jinak mě hořkost přemůže. Takže jsme vzali kytaru a vyrazili do odlehlých pustin. Myslím, že v těch místech nikdo nikdy Boha nechválil ;-) Hořkost byla pryč. Bylo to ještě lepší než předchozí den ;-)))

Při raní zkoušce se vysypal zvuk. Nedalo mi to a šel jsem za zvukaři. Vstoupil jsem do místnosti se slovy: "Už jste se za to modlili?" Otočili se na mě s nechápavým výrazem. Pak z nich vypadlo, že jim by se to dalo zapojit i jinak, ale že jim chybí jedna redukce... přesně ta redukce, se kterou jsem si hrál při zkoušce (zapojená v lavici do sluchátek pro nedoslýchavé ;-) Pak už to bylo otázkou několika okamžiků vše zprovoznit. Díky Bože, že si mě můžeš použít i skrze takové maličkosti ;-))

Během bohoslužby jsme měli několik dalších písní. Přestal jsem řešit intonaci a začal zpívat srdcem. V jedné písni byla pasáž, která se mi stále vzpírala a ... najednou jsem ji zazpíval dobře! I Můj bráška z toho byl tak překvapený, že to pro změnu zkazil on ;-) Ale nejúžasnější byla poslední píseň. Všiml jsem si, že se poslední řada naplnila děckama z besídky (a předchozího dne). Jejich oči mluvily, svítily, přímo jsem viděl jak chválí spolu s námi v srdci ;-) To jsou okamžiky plnosti radosti ;-)))

Hned jak to šlo, tak se za náma děcka vyřítili a prostě nešlo říct ne. Venku pršelo, takže jsme se pak zabavili vyprávěním vtipů a pak ještě židlecí hrou ;-)
Po obědě jsme se s děckama dlouho loučili během hraní vybíjené...

Po příjezdu domů se mi stále nechtělo spát... zašel jsem za milými prarodiči a mohl s nimi strávit pár úžasných hodin. Večer v posteli jsem si říkal, že tohle je život naplno s Bohem a že je to úžasné - prostě to CHCI!

Pak přišlo pondělí. Zaspal jsem, vzbudil mě až bratrův budík. Při raním ztišení nebe mlčelo :-(
Jako by mi ďábel bránil, abych žít z Boží moci mohl jen při zvláštních příležitostech.
Byl jsem bolavý a unavený. Vůbec se mi nechtělo do práce.
Až čtení bible mě povzbudilo. Zvláštní bylo, že po příjezdu do práce ze mě všechno spadlo. Najednou jsem byl zas odpočatý... díky Bože.

Přišlo úterý, ráno to docela šlo, ale čekalo mě brzské raní setkání, takže jsem vypustil chvály... a po dnešku mám pocit, že bez každodení chvály je ten den takový ponurý a náročný. Chvála je cesta do Boží blízkosti ;-)