Na včerejší den jsem měl naplánované larpové stkání s klukama. Poslední dobou se to ale úplně nedaří nastartovat, chybí mi čas na přípravu.
Radši jsem se chtěl domluvit s Márou, jak to dneska bude - měl vyplý telefon. Rozhodl jsem se, že za ním tedy pojedu a zjistím co a jak. Když jsem přijížděl do jeho ulice, někdo na mě volal - Peter. To je kluk co často chodil na larpy. Tak jsme spolu zajeli za Márou, tomu se ven moc nechtělo, ale nakonec jsme ho překecali a jeli se projet.
Byl to super čas, a to jsem si ani nic nepřipravil.
Možná to stačí. Nejspíš stačí dát jim svůj čas.
Po cestě zpátky jsme potkali chlápka na kole, co se ptal na cestu. Snažil jsem se mu ji popsat, ale nebyl schopný si to zapamatovat. Vzhledem k tomu, že jsem chtěl kluky doprovodit už jen pársetmetrů domů, poslal jsem je samotný a radši jel s tím týpkem.
Už asi chápu jak se na kole jezdí se mnou, celou dobu mluvil. Spousta věcí které dělám je nenápadná a málokdo to ocení. Proto mě překvapilo:
že on ocenil spoustu drobností,
že mě za těch pár okamžiků docela dobře odhadnul,
že mě tipoval na učitele (nejsem, ale chci být),
že mi odpověděl na spoustu otázek a pochybností ohledně sebe (aniž by to tušil).
Zvláštní, že skrze jeho vlastní hledání a postřehy ke mě mluvil Bůh.
Zvláštní je, že poslední dobou se častěji setkávám s takovými lidmi - troskami.
Zdá se, že je ke mě něco přitahuje, jsou příliš přemýšliví a svět jim nemá co nabídnout...
...ale já vlastně taky ne...
...takže je to jen na Bohu.
Byl to dobrý a naplněný den ;-)
Díky Bože!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.