takypravda

Miluju pravdu a stále ji hledám.

Často a rád diskutuji s lidmi.

Mnoho rozhovorů mi pomohlo poznat pravdu.

Často narazím, pokud se začnu bavit s typicky postmoderním člověkem.
To jsou tací, co odmítají přiznat, že existuje právě jedna objektivní PRAVDA.
Bůh je PRAVDA a jeho pohled na věc je jediný PRAVDIVÝ.
Záleží pak na nás, zda jsme ochotni toto přijmout.

Rozhovory pak často končí tím, že se pravda zahraje do autu, že se nějak zpochybní.
A aby toho nebylo málo, tak se to zabije hláškou:

"Je to relativní, každý máme svůj pohled na věc - tohle nemůžeš popřít."

Tohle je ta takypravda. Nicneříkají blábol, který nás vede k tomu,
že to v životě můžeme vzdát,
že o nic nejde...

...pravá PRAVDA nás přece buduje.
Když pak vidím, jak velký rozdíl mezi námi je...
Když vidím v jejich očích tu touhu po tom mít to co mám já...

...a na druhé straně pýchu, neschopnost přiznat si,
že na to sám nemám,
že potřebuji druhé lidi,
že potřebuji Boha ve svém životě.

autovací hláška č.2:

"Ty musíš mít vždycky pravdu, vid?!"

Ve skutečnosti ta pravda není moje, ONA prostě JE, nezávisle na mě.
Je to spíš obráceně, já jsem pravdy, usiluji o ní, a také ji sděluji druhým.

Asi potřebuju o hodně víc LÁSKY, aby lidi byli ochotní přijmout PRAVDU.