Tak si tak žiju svůj částečně stereotypní život, téměř stále nějaký duchovní zápas...
Celé to rozbil jeden telefonát, že přijedou V. (mají 5dětí + Petr ;-)
Když přijeli, zrovinka jsem měl rozdělanou práci na PC, tak jsem se v obýváku objevil až později. Byl to úchvatný pohled: Skleněný stůl byl preventivně schován. Po zemi se válela spousta pomalovaných papírů, některé z nich dokonce nebyly roztrhané...
Připadal jsem si, jako bych se vrátil v čase, takové to bývalo u nás normální.
Uvědomil jsem si, že už to doma začínalo smrdět perfektností. Najednou bylo pěkně rušno, ale tak mile...
... když další den odjeli, je teď u nás takový nepříjemný klid. každý ví co má dělat.
Nic překvapivého a rušivého :-(
Chybí u nás něco živoucího, živelného ;-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.