co mě zaujalo, co mě napadlo a možná ještě něco dalšího

Žalm 22

23. 1. 2015 8:35
Rubrika: Biblické střípky | Štítky: Ježíš

Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Jitřní laň“. Žalm Davidův.

I.

Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Proč jsi tak daleko od mé záchrany,
daleko od slov mého sténání?
Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš,
ani za nocí nemohu najít klid.
Ty sám jsi svatý,
trůníš uprostřed izraelských chval.
Naši otcové v tebe doufali,
doufali a tys je vysvobozoval.
K tobě volali a bývali zachráněni,
doufali v tebe a nebyli zklamáni.
Já však jsem červ, ani ne člověk,
ostuda lidstva, hanba národa.
Každý se posmívá při pohledu na mě,
pošklebuje se, hlavou potřásá:
„Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže,
jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!“
To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky,
u jejích prsů dals mi bezpečí.
Na tebe odkázán jsem od svého narození,
od matčina lůna můj Bůh jsi ty!
Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží,
chybí mi pomocník!
Mohutní býci mě obkličují,
obstupují mě tuři bášanští.
Své tlamy na mě otvírají
jak draví řvoucí lvi!
Jak voda se roztékám,
všechny kosti mám vymknuté.
Mé srdce se vosku podobá,
rozpustilo se v nitru mém.
Patro mám suché jako střep,
jazyk mi přilnul k čelistem,
do prachu smrti srazils mě!
Smečka psů se na mě sbíhá,
obstupují mě zlosyni.
Ruce i nohy mi probodli,
všechny mé kosti se dají spočítat!
Dívají se na mě, zírají,
o moje šaty dělí se,
o moje roucho losují.
Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi,
ty, sílo má, mi pospěš na pomoc!
Vysvoboď od meče duši mou,
z moci psů tu mou jedinou!
Zachraň mě prosím před tlamou lva,
vyslyš mě před rohy buvola!

II.

Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno,
uprostřed shromáždění tě budu velebit:
Ctitelé Hospodina, chvalte jej,
všechno símě Jákobovo, slavte jej,
všechno símě Izraele, ctěte jej!
Jistěže nepohrdá trápením ubožáka,
s odporem neskrývá před ním tvář –
když k němu volá, on vyslýchá!
Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím,
své sliby splním před jeho ctiteli.
Jíst budou ponížení a budou nasyceni,
chválit Hospodina budou, kdo jej hledají:
Ať vaše srdce žije navěky!
Všechny zemské končiny se rozpomenou
a k Hospodinu se navrátí;
před tvojí tváří se klanět budou
všechny rodiny a národy.
Vždyť Hospodinovo je království,
on vládne nad národy!
Všichni bohatí světa se před ním skloní,
všichni do prachu klesající pokleknou –
ti, kdo se při životě udržet nemohou!
Jejich potomci mu budou sloužit,
o Pánu budou vyprávět navěky.
Přijdou a jeho spravedlnost rozhlašovat budou
lidu, jenž se teprv narodí, poví, co učinil!

 

Vzal s sebou Petra a oba Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha. „Je mi úzko až k smrti,“ řekl jim. „Zůstaňte tu a bděte se mnou!“ Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“ Když se vrátil k učedníkům, zjistil, že spí. „Nemohli jste se mnou bdít ani hodinu?“ řekl Petrovi

Matouš 26,37-40

Když dorazili na místo zvané Golgota (což znamená Lebka), dali Ježíšovi napít octa smíšeného se žlučí. Jakmile to okusil, nechtěl to pít. Když ho ukřižovali, losovali o jeho šaty. Pak tam seděli a hlídali ho. Nad hlavu mu dali nápis s jeho proviněním:

TOTO JE JEŽÍŠ, ŽIDOVSKÝ KRÁL.

Spolu s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici a druhý po levici. Kolemjdoucí pokyvovali hlavami a posmívali se mu: „Hej, když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit, zachraň sám sebe! Jestli jsi Boží Syn, slez z kříže!“ Podobně se mu vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma a staršími: „Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže! Jestli je král Izraele, ať teď sleze z kříže, a uvěříme v něj! Spoléhal na Boha, tak ať ho teď vysvobodí, jestli o něj stojí! Říkal přece: ‚Jsem Boží Syn‘!“ A tak podobně ho hanobili i zločinci, kteří byli ukřižováni s ním.
V poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin. Okolo třetí pak Ježíš hlasitě vykřikl: „Eli, Eli, lama sabachtani?“ to je: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: „Ten člověk volá Eliáše!“ Jeden z nich rychle odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na prut a dával mu napít. Ostatní říkali: „Nech ho, uvidíme, jestli mu přijde na pomoc Eliáš!“ Ježíš znovu hlasitě vykřikl a vypustil duši.
V té chvíli se chrámová opona roztrhla vedví odshora až dolů, země se třásla, skály pukaly, hroby se otvíraly a těla mnoha zesnulých svatých vstala. Ti pak po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, přišli do svatého města a ukázali se mnoha lidem. Když setník a ti, kdo hlídali Ježíše s ním, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se vyděsili a říkali: „Opravdu to byl Boží Syn!“

Matouš 27,33-54

 

Zobrazeno 671×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

štítky

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková