Druhé tajemství veliké moci projevující se v životě Moodyho bylo to, že byl člověkem modlitby v nejhlubším toho slova smyslu. Mnozí mi často říkali: "Jel jsem mnoho kilometrů proto, abych slyšel D.L.Moodyho a zjistil jsem, že byl opravdu obdivuhodným kazatelem." Ano, Moody byl skutečně podivuhodným kazatelem, a celkem vzato, tím nejpodivuhodnějším, kterého jsem kdy slyšel. Jsem vděčen za výsadu, že jsem ho mohl slyšet kázat osobně tak, jak to uměl jen on. Ale následkem našeho nejužšího přátelství chci vydat svědectví, že Moody byl daleko větší modlitebník než kazatel. Znovu a znovu stál tváří v tvář překážkám, které se zdály nepřekonatelné. On však vždy přišel na to, jak překonat jakoukoli svízel. věděl, jak uskutečnit to, co bylo nutně potřeba. Dobře věděl a věřil v hloubi své duše, že "nic není příliš těžké pro Pána," a že modlitbou lze dosáhnout všeho, co může Bůh udělat.
Moody mi často psal, když se chystal k nějakému novému úkolu: "Začínám práci tam a tam a toho a toho dne. Chci, abys svolal studenty ke dnu postu a modlitby." Častokrát jsem vzal jeho dopisy a četl je studentům ve třídě a řekl jim: "Bratr Moody chce, abychom měli den postu a modliteb nejprve za požehnání pro nás a naší práci a potom, aby Bůh požehnal jemu a jeho práci." Mnohokrát jsme byli shromážděni ve třídě dlouho do noci - do jedné, do dvou, do tří, do čtyř, ano i do pěti ráno - lkajíce k Bohu. A to jen proto, že nás Moody vedl k tomu, abychom vytrvali na modlitbách, až do chvíle, kdy obdržíme od Boha požehnání. Jak mnoho mužů a žen jsem znal, jejichž charaktery byly úplně změněny právě těmito nočními modlitbami. Pak byli schopni vykonat veliké věci v mnoha zemích díky těmto nocím tráveným na modlitbách.
Jednoho dne ke mě Moody přijel a řekl: "Torrey, pojď se se mnou projet!" Vstoupil jsem do kočáru a jeli jsme ven z města směrem k takzvané Aleji zamilovaných. Cestou jsme mluvili o vážných těžkostech, které znenadání povstaly v práci v Northfieldu a Chicagu. Bylo to se spojitostí ještě s jiným úkolem, na kterém Moodymu velmi záleželo. Během jízdy se před námi začaly hromadit černé bouřkové mraky a nakonec se rozpršelo. Moody zajel s kočárem pod přístřešek, který byl nablízku. Položil opratě na kozlík a řekl:"Torrey, modli se!" Modlil jsem se tak, jak jsem nejlépe uměl, zatím co on se modlil ve svém srdci. Když jsem přestal, začal se modlit on. Jak bych vám přál, abyste mohli slyšet tu jeho modlitbu! Nikdy na ni nezapomenu! Byla tak jednoduchá a důvěrná, tak určitá a přímá, tak mocná. Když bylo po bouři a my jsme se vrátili do města, překážky byly odstraněny. Dílo ve školách, které on založil a ještě jiná práce, která se zdála být až do té chvíle ohrožena, pokračovala takovým způsobem a v takové míře, jako nikdy před tím. Pokračuje až dodnes. Tehdy při zpáteční cestě Moody řekl: "Torrey, řeči a kritiku necháme druhým. Ale my se budeme držet práce, kterou nám Bůh svěřil. Odstranění těžkostí a odpověď na kritiku necháme na Něm."
Při jedné příležitosti mi Moody v Chicagu řekl: "K mému překvapení jsem právě zjistil, že máme dvacet tisíc dolarů dluhu za práci zde a v Northfieldu. Těch dvacet tisíc musíme mít, a já je hodlám dostat modlitbou." Ani jednomu z lidí, kteří mu mohli dát peníze, o tom neřekl, ale vzhlédl přímo k Bohu s prosbou: "Potřebuji dvacet tisíc dolarů pro práci. Pošli mi je takovým způsobem, abych věděl, že přicházejí přímo od Tebe." A Bůh jeho modlitbu vyslyšel. Moody obdržel peníze způsobem, který mu jasně ukazoval, že přišly jako přímá odpověď na jeho modlitbu. Ano, Moody byl mužem, který věřil v Boha, Jenž vyslýchá a odpovídá na modlitby. Nevěřil tomu jen teoreticky, ale prakticky. Cokoli mu stálo v cestě, překonával modlitbou. Všechno, co konal bylo založeno na modlitbách. Ve všem se úplně spoléhal na Boha.
úvod | zcela odevzdaný Bohu | modlitebník | biblista | pokorný | x peníze | spasení ztracených | moc z výsosti
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.