co mě zaujalo, co mě napadlo a možná ještě něco dalšího

Proč Bůh Použil Moodyho? -3- Praktický student hlubin Bible

11. 4. 2015 15:19
Rubrika: střípky odjinud | Štítky: Moody , Bible

Třetí tajemství Moodyho moci, či třetí příčina, proč Bůh Moodyho používal, bylo jeho hluboké a praktické studium Slova Božího. Jsou ti, kteří tvrdí za dnešní doby, že Moody nebyl studentem. Chci však co nejdůrazněji ujistit, že Moody byl studentem v pravém slova smyslu. Nebyl studentem psychologie nebo antro­pologie; jsem si zcela jist, že vůbec nevěděl, co ta slova znamenají. Nestudoval ani biologii, ani filosofii, nebyl ani studentem teologie, pokud se týká vědeckého smyslu toho slova. Přece byl studentem. Hluboce a prakticky studoval jednu Knihu, která stojí za studium víc, než všechny ostatní knihy na světě dohromady. Studoval Bibli. Jsem přesvědčen, že Moody vstával každodenně velmi časně ráno ke studiu Slova Božího, a že to činil až do konce svého života. Říkával mi: "Jestliže se mám vůbec dostat k nějakému studiu, pak musím vstávat dříve, než vstávají ostatní lidé." Uzavíral se v té nejnedostupnější místnosti v domě se svým Bohem a svou Biblí.

Nikdy nezapomenu na první noc, kterou jsem strávil v jeho domě. Pozval mne tehdy, abych se ujal řízení biblické školy. Vyučování již začalo a s tím má práce. Tehdy jsem byl na cestě do jednoho města na východě, abych vedl mezinárodní konferenci pro křesťanské pracovníky. Moody mi napsal: "Jakmile bude po konfe­renci, vrať se do Northfieldu!" Zjistil dobu mého prav­děpodobného návratu a zajel až do jižního Vermontu, aby se se mnou setkal. Po našem příjezdu shromáždil všechny učitele z mounthermonské školy i z northfield­ského semináře ve svém domě, abychom se vzájemně poznali a prohovořili problémy obou škol. Rokovali jsme dlouho do noci, a ještě po tom, když ředitelé obou škol odešli domů, jsme pokračovali s Moodym v hovoru. V tu noc jsem šel spát velmi pozdě. Přesto jsem časně ráno, asi v pět hodin, uslyšel jemné zaklepání na dveře a šeptající hlas: ,,Jseš vzhůru, Torrey?" Právě jsem byl. Ne vždy vstávám tak brzy. Moody pokračoval: "Chci, abys se mnou někam šel." Následoval jsem ho a při tom jsem zjistil, že byl již jednu nebo dvě hodiny vzhůru a studoval Slovo Boží.

Můžeš mluvit o moci, avšak žádnou nebudeš mít, jestliže budeš zanedbávat tu jedinou knihu, kterou ti Bůh dal jako nástroj, skrze který udílí a uplatňuje Svoji moc. Můžeš přečíst mnoho knih, navštívit mnohé konference a účastnit se celonočních modlitebních zápasů za moc Ducha Svatého, ale když nebudeš při tom udržovat ustavičný a co nejužší vztah s Biblí, žádnou moc nebudeš mít. A kdybys onu moc i měl, nebudeš schopen si ji udržet, leda bys denně horlivě a soustředěně Bibli studoval. Devadesát devět křesťanů ze sta jsou duchovní slaboši, protože si jen pohrávají se studiem Bible, zatím co by mohli být velikány v křes­ťanském životě i ve službě.

Právě Moodyho všestranná a praktická znalost Bible způsobila, že přitahoval tak velké zástupy. Na tzv. "Den Chicaga", v říjnu 1893, si žadné divadlo nedovolilo mít představení. Všeobecně se očekávalo, že všichni obyva­telé Chicaga navštíví toho dne světový veletrh. V ten den skutečně prošlo branami veletrhu na čtyřistatisíc lidí. Ale Moody mne tehdy požádal: "Torrey, pronajmi Centrální hudební halu a oznam, že shromáždění budou od devíti hodin ráno, až do šesti hodin večer. Namítl jsem: "Jak to, bratře Moody? V ten den na tomto konci Chicaga nikdo nebude. Ani divadla se neodvážila mít představení. Každý plánuje, že půjde na veletrh do Jacksonova parku. Do shromáždění nikoho nedostaneme!" Moody odpověděl: "Jen udělej, co jsem ti řekl." A tak jsem tedy pronajal Centrální hudební halu pro shromáždění, které mělo trvat celý den. Ale udělal jsem to s těžkým srdcem, protože jsem se domníval, že budeme mít velmi ubohou účast. Měl jsem být na programu první den v poledne. Byl jsem velmi zaměstnán přípravou této akce a nedostal jsem se na místo dříve, než téměř v poledne. Myslel jsem, že se dostanu dovnitř bez jakýchkoli potíží. Ale když jsem se blížil k hale, zjistil jsem ke svému úžasu, že byla doslovně nabita, že chodby i schodiště byly úplně přecpány. Nebylo možno se dostat ani k jedněm dveřím. Kdybych neobešel budovu a nevlezl dovnitř zadním oknem, posluchačstvo by pro tu hodinu nemělo svého řečníka. Ale na tom by tolik nezáleželo, poně­vadž tyto zástupy nepřišly poslouchat mne. Bylo to kouzlo Moodyho jména, které je přitáhlo. Proč ho lidé chtěli tolik slyšet? Protože věděli, že přesto, že nebyl obeznámen se všemi možnými filosofiemi, rozmary a vrtochy své doby, znal dobře jednu knihu, po níž tento starý svět hladoví - znal Bibli.

Nikdy nezapomenu na Moodyho návštěvu v Chicagu. Chicagští kazatelé mě poslali do Cincinnati, abych ho pozval k pořádání veřejné evangelizace. Na pozvání Moody odpověděl: "Když pronajmete Městskou posluchárnu na všední dny pro ráno i odpoledne, aby shro­máždění byla v deset hodin dopoledne a ve tři odpo­ledne, tak přijedu." Odvětil jsem: "Bratře Moody, dobře znáš poměry v Chicagu. Víš, jak je nemožné v době největšího vypětí v deset ráno a ve tři odpoledne vytrhnout obchodníky a podnikatele z jejich práce. Nechtěl bys raději shromáždění večerní nebo nedělní?" "Nikoli", odpověděl. "Obávám se, že bych tím narušoval pravidelnou práci církví."

Vrátil jsem se do Chicaga a pronajal městskou poslu­chárnu, která měla tehdy největší kapacitu - sedm tisíc sedadel. Oznámil jsem shromáždění pro všední dny v deset ráno a ve tři odpoledne, s Moodym, jako řeční­kem. Okamžitě se na mne valily námitky. Jedna z nich přišla od Marshala Fielda, který byl tehdy králem podnikatelů v Chicagu. Napsal mi: "Pane Torrey, my, podnikatelé, bychom si rádi poslechli Moodyho, ale vy sám dobře víte, jak je pro nás naprosto nemožné se uvolnit v deset ráno či ve tři odpoledne. Mějte večerní shromáždění." Obdržel jsem mnoho dopisů podobného obsahu, a tak jsem napsal Moodymu, naléhaje na něj, aby dal souhlas k večerním shromážděním. Ale dostal jsem strohou odpověď: "Učiň to, co ti bylo řečeno!" Učinil jsem to tedy a tím jsem si udržel svou práci.

Asi půl hodiny před začátkem prvního ranního shro­máždění jsem šel do posluchárny se strachem a obavami. Očekával jsem, že posluchárna nebude ani z poloviny zaplněna. Když jsem se k ní blížil, ke svému překvapení jsem nalezl frontu lidí ve čtyřstupech, táhnoucí se od vchodu do posluchárny v Congress Street až k Wabash Avenue a pak dále pokračovala k další křižovatce a ještě dále. Do posluchárny jsem se dostal zadními dveřmi, kde už se mnozí dovolávali vstupu. U dveří byl kordon dvacíti policistů, kteří měli udržovat zástup pod kontrolou, až se otevře. Nával byl však tak veliký, že proud lidí odnesl dvacet policistů a osm tisíc lidí se vecpalo do budovy dříve, než kdo mohl dveře uzavřít. Pamatuji si, že venku zůstalo asi stejné množství lidí jako uvnitř. Nemyslím, že kdokoli jiný na světě by byl schopen přitáhnout takové zástupy v tak nevhodnou hodinu.

Proč? Prostě proto, že i když Moody věděl velmi málo o vědě, filosofii a všeobecně o literatuře, znal dobře jednu Knihu, po jejímž poznání tento starý svět zmírá touhou. A tento svět se seběhne v houfech, aby slyšel muže, který zná Bibli, tak jako se nesběhne k poslechu ničeho jiného. Za všechny měsíce trvání Světového veletrhu v Chicagu nemohl nikdo shromáždit takové zástupy, jako Moody. Podle zpráv tehdejšího tisku by si člověk myslel, že největší náboženskou událostí té doby byl Světový kongres náboženství v Chicagu.

 Jeden velmi nadaný a vzdělaný muž z východní Ameriky byl pozván jako hlavní řečník. Viděl v pozvání svou životní příležitost. Pečlivě si přednášku připravil. Přesný název si již nepamatuji. Bylo to něco jako: Nové světlo na staré doktriny. Tuto přednášku rozeslal svým nejdůvěrnějším a nejtalentovanějším přátelům ke kritice. Ti mu ji se svými návrhy a opravami vrátili. Znovu vše přepracoval podle jejich návrhů a kritiky, jak se mu věci nejlépe jevily. Pak poslal svou práci na další okružní cestu k novému posouzení. Konečně zpracoval přednášku po třetí a doufal, že je dokonalá. Potom jel do Chicaga, aby se setkal se svou životní příležitostí, mluvit na Světovém kongresu náboženství. Nepamatuji si přesně, ale bylo to asi v jedenáct hodin dopoledne, kdy měl promluvit. Čekal za dveřmi k podiu na svůj nastávající životní okamžik. Když hodiny odbily jedenáct, vstoupil na pódium a stál tváří v tvář velkolepému posluchač­stvu jedenácti žen a dvou mužů!

V téže době nebylo budovy v Chicagu, která by pojala zástupy sbíhající se k poslechu Moddyho, v jakoukoli hodinu dne nebo noci. Přátelé, toužíte-li přitáhnout posluchače a chcete-li jim něco hodnotného dát, studujte, studujte, STUDUJTE jednu knihu, kažte, kažte, KAŽTE JEDNU KNIHU, učte, učte, UČTE tu JEDINOU KNIHU - BIBLI, která obsahuje Boží Slovo. Tu jedinou Knihu, která má moc shromáždit, udržet a požehnat zástupy na sebe­delší dobu.


úvod | zcela odevzdaný Bohu | modlitebník | biblista | pokorný | x peníze | spasení ztracenýchmoc z výsosti

Zobrazeno 478×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

štítky

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková