co mě zaujalo, co mě napadlo a možná ještě něco dalšího

Proč Bůh Použil Moodyho? -6- Jeho stravující vášeň po spasení ztracených

11. 4. 2015 15:51
Rubrika: střípky odjinud | Štítky: Moody , evangelium , touha , čas

Šestá příčina, proč Bůh používal Moodyho byla ta, že Moody byl uchvácen stravující vášní po spasení ztrace­ných. Krátce po tom, když nalezl spasení, učinil rozhodnutí, že nikdy nepřipustí, aby mu unikl jediný den, aniž by hovořil alespoň s jedním člověkem o jeho duši. Neustále byl velmi zaneprázdněný, a proto se někdy stalo, že se den chýlil ke konci, aniž by své před­sevzetí splnil. V takovém případě vstal i z postele, oblékl se, šel ven a hovořil s někým, koho potkal, o potřebě jeho duše. A to jen proto, aby si nenechal ani jeden den utéci, aniž by jasně promluvil alespoň s jedním spolusmrtelníkem o jeho nutné potřebě osobního Spasitele.

Jednoho večera přicházel Moody po skončení práce domů. Bylo velmi pozdě. Náhle si uvědomil, že toho dne ještě vůbec s nikým nemluvilo přijetí Krista. Řekl si: "Toto je ztracený den! Dnes jsem ještě s nikým nemluvilo potřebě jeho duše, a teď už je tak pozdě, že nikoho nepotkám." Ale jak šel dál ulicí, spatřil pod pouliční lampou stát jakéhosi muže. Moody ho vůbec neznal, ale jak se později ukázalo, tento dobře věděl, kdo Moody je. Moody k němu přistoupil a zeptal se: "Jste křesťan?" Muž odsekl: "Do toho vám vůbec nic není, co jsem a nebo nejsem. Kdybyste nebyl kazatel takového druhu, tak bych vám za tuhle vaší dotěrnost jednu dal, že byste se válel v příkopě."

..

Moody k němu promluvil několik horlivých a upřím­ných slov a pokračoval k domovu. Druhý den tento muž zašel za jedním z předních podnikatelů, jenž byl přítelem Moodyho, a stěžoval si: "Ten váš Moody ze severního konce dělá víc škody, než užitku. Má sice spoustu nadšení, ale neví co dělá. Včera, i když mne vůbec neznal, náhle ke mně přistoupil a urazil mne otázkou, zda jsem křesťan. Odbyl jsem ho tedy s tím, že mu do toho nic není a s tím, že bych mu nejraději jednu vrazil za jeho dotěrnost, kdyby nebyl kazatel takového druhu. Dělá víc škody než užitku. Má víc nadšení, než rozumu."

Tento Moodyho přítel si pro něho poslal a spustil na něj: "Moody, ty děláš víc škody než užitku. Máš sice nadšení, ale bez rozumu. Včera večer jsi urazil jednoho z mých přátel, ke kterému jsi přistoupil, ačkoli jsi ho vůbec neznal, a ptal ses ho, jestli je křesťan. Pověděl mi, že kdybys nebyl kazatel takového druhu, tak by ti jednu dal, až by ses octnul v příkopě za tu neomalenost. Naděláš víc škody než užitku. Jo, máš sice nadšenÍ, ale bez rozumu."

Moody byl z toho celý pryč, když odcházel z kance­láře tohoto přítele. Začal o sobě pochybovat, zda opravdu nedělá víc škody než užitku, a zda skutečně má nadšení bez rozumu. (Mimochodem, chtěl bych říci, že je daleko lépe, mít nadšení bez rozumu, než mít rozum, bez nadšení! Jsou muži a ženy naplnění vědomostmi až k prasknutí; tak plní znalosti Bible, že si mohou sednout a kritizovat kazatele, dávat mu různé rady, zatím co mají tak málo nadšení, že nepřivedou ke Kristu ani jednu duši za rok.) Minulo několik týdnů. Jednou v noci Moody byl již v posteli. Najednou uslyšel hrozné bouchání na dveře. Vyskočil z postele, běžel ke dveřím, přesvědčen, že v domě vypukl požár. Zdálo se, že někdo chce rozmlátit dveře. Rychle otevřel. Za dveřmi stál muž z onoho nočního setkání, a vyhrknul: "Pane Moody, od chvíle, co jste mne oslovil pod tou lampou, nemohu spát. Tak jsem musil k vám přijít v této příšerné noční hodině. Řekněte mi, co mám dělat, abych byl spasen?" Moody ho vtáhl dovnitř a vyložil mu, jak může dojít spasení. Ještě téže noci přijal Krista. Právě včas. Brzy na to vypukla občanská válka, odešel na frontu, kde položil svůj život za vlast.

Jindy pozdě večer, když se vrátil domů a již ulehl, si opět uvědomil, že ten den s nikým nemluvilo přijetí Krista. Řekl si: "Nemá to ani cenu vstávat, protože tak pozdě už nikdo na ulici nebude." Ale stejně vstal, oblékl se a šel k domovním dveřím. Venku strašně pršelo. "V takovém lijáku nebude venku ani živé duše," pomyslil si. V tom zaslechl kroky, které se k němu rychle blížily. Míjel ho člověk s deštníkem. Moody vyskočil z domu, doběhl ho a zeptal se: "Mohl bych se, prosím, schovat pod váš deštník?" "Zajisté," odvětil neznámý. Moody na to: "Máte přístřešek, kde se můžete schovat v bouřích života?" a zvěstoval mu Ježíše. Bratří a sestry, kdybychom byli tak plni horli­vosti pro spásu duší, jako byl Moody, jak dlouho by to asi trvalo, než by se celá naše země chvěla pod mocí Bohem seslaného probuzení?

Jednou, bylo to den po zastřelení starosty Cartra Harrisona, když byly jeho ostatky vystaveny na radnici, jsme s Moodym jeli tramvají okolo. Zástupy těch, kteří se chtěli dostat dovnitř a vzdát poctu zemřelému, byly tak veliké, že jsme mohli jet jen krokem. Moody se ke mně obrátil: "Torrey, co to znamená?" "Copak to nevíš? Ostatky starosty Harrisona leží na katafalku v městské radnici a tyto zástupy čekají na příležitost je shlédnout. Moody hned rozhodl: "Nemůžeme si dovolit nechat takové množství lidí odejít, aniž bychom k nim promluvili. To musíme udělat. Jdi a pronajmi Hooleovu Operu, (stála naproti radnici), na celý den!" Učinil jsem to. Shromáždění začalo v devět hodin ráno a trvalo bez přestání až do šesti večer, jen aby byly tyto zástupy zasaženy. Moody hořel pro Boží věci. Nejen že sám byl na pravém místě, ale vždy se staralo to, aby také jiní pracovali. Jednou mne pozval do Northfieldu, abych celý měsíc přednášel v obou školách. Každý den jsem přednášel nejprve v jedné škole, pak jsem se nechal převést přes řeku a přednášel ve druhé. Musil jsem často používat služby převozníka, poněvadž most tam tehdy ještě nebyl postaven. Jednoho dne se Moody ke mně obrátil s otázkou: "Torrey, víš o tom, že převoz­ník, který tě denně převáží, není dosud obrácený?" Neřekl mi, abych s ním mluvil, ale já jsem věděl, kam míří. A když jsem mu za nějaký čas řekl, že převozník nalezl spasení, jeho radost neznala mezí. Jindy, když šel Moody Moodyho ulicí v Chicagu, přistoupil k úplně neznámému muži a oslovil ho: "Pane, jste křesťan?" "Starejte se o své vlastní věci", odpověděl neznámý. "No právě, však to je moje věc, a proto se starám," odvětil Moody. "Tak to tedy můžete být jedině Moody," usoudil muž. Toho času ho v jedné části Chicaga nazývali "Bláznivý Moody", protože ve dne v noci svědčil o spasení každému, koho potkal.

Při jiné příležitosti, cestou vlakem do Milwaukee, si Moody úmyslně přisedl k jednomu cestujícímu. Sotva se usadil, hned s ním začal hovořit. Když se dověděl, kam spolucestující jede, navázal: "To znamená, že tam budeme velmi brzo. Musíme se hned dostat k věci. Jste spasen?" Na zápornou odpověčl Moody vytáhl Bibli a přímo ve vlaku mu ukázal cestu spasení. Konečně dodal: "Nyní musíte přijmout Krista!" Muž tak opravdu učinil. Ještě ve vlaku přijal Pána.

President Wilson často vyprávěl o Moodym tuto historku: "Jednou jsem šel k holiči a sedl jsem si právě vedle Moodyho. Tehdy jsem ho ještě neznal. Neseděl jsem dlouho, když jsem zjistil, že vedle mne sedí zvláštní osobnost. Sledoval jsem konverzaci mezi mým sousedem a holičem. Slyšel jsem, jak soused vysvětluje holiči Cestu Života. Tahle událost na mne učinila tak mocný dojem, že na ni nemohu zapomenout. Po jeho odchodu jsem se zeptal holiče, kdo to byl. Odpověděl mi: »Moody.« Tak jsem poznal Moodyho."

Při jedné příležitosti Moody spatřil na jedné chicagské ulici holčičku s kyblíkem v ruce. Šel k ní a pozval ji do nedělní školy a vyprávěl ji o tom, jak je tam hezky. Slíbila, že přijde příští neděli, ale nepřišla. Moody ji tam marně po několik týdnů vyhlížel. Konečně ji zase uviděl na ulici nedaleko před sebou. Zamířil k ní, ale ona, když jej uviděla, začala utíkat pryč a Moody za ní. Kličkovala z jedné ulice do druhé a Moody za ní. Utíkala alejí, on následoval. Zabočila do další ulice, Moody ji byl stále v patách. Konečně vběhla do putyky. On za ní! Vyběhla zadními dveřmi a po schodech nahoru, Moody stále za ní. Vběhla do nějaké místnosti, Moody taktéž: Pak skočila pod postel, aby se schovala, ale Moody ji chytil za nohu, vytáhl ji, a přivedl ji ke Kristu.

Zjistil, že její maminka je vdovou. Kdysi žila v lepších podmínkách, ale její poměry se tak zhoršovaly, že byla nucena žít v podnájmu nad putykou. Měla několik dětí. Moody přivedl matku i všechny její děti k Kristu. Některé z těchto dětí se staly vedoucími členy Moodyho sboru. Když se odstěhovaly, staly se vůdčími členy jiných sborů. Dívka, kterou Moody vytáhl zpod postele, se stala manželkou jednoho z nejvýznamnějších představitelů sboru, ve kterém sám Moody byl kazatelem. Před dvěma či třemi léty, když jsem odcházel od výdejny jízdenek ve státu Tennessee, následoval mne velmi slušně vypadající mladík, který mne oslovil: "Nejste Dr. Torrey?" Odvětil jsem: "Ano." Byl to syn oné ženy. Byl obchodním zástupcem, často cestoval, ale hlavně byl jedním z vedoucích sboru v místě, kde žil. Když tehdy Moody vytáhl tu holčičku zpod postele za nohu, táhl s ní vlastně celou rodinu do království Božího. Pouze věčnost zjeví, kolik následují­cích generací tím vtáhl do Božího království. 

Moodyho nadšení a sžíravá touha po duších nebyla jen pro ty, kdo mu mohli být nápomocni v budování jeho díla zde či onde. Pro jeho lásku k duším neexisto­valy žádné třídní či rasové rozdíly. Nepřijímal žádného ani na základě jeho společenského postavení. Hrabě nebo baron, či nějaký negramotný černošský chlapec z ulice; u něho měli všichni stejnou cenu. On viděl duši, která potřebuje spasení a dělal vše pro to, aby ho dosáhla.

Jeden z mých přátel se poprvé dovědělo Moodym z vyprávění pana Reynolda z Peorie. Ten jednou našel Moodyho sedět v chatrči na spadnutí, jakých bylo tehdá plno ve čtvrti chudých u jezera, která se nazývala "Na Písku". Na kolenou mu seděl černý klučina. Moody držel v jedné ruce Bibli, ve druhé kapající svíčku. Tehdy ještě neuměl plynně číst, a proto slabikoval 'určité verše z Bible ve snaze přivést tohoto černého chlapce ku Kristu.

Milí mladí přátelé a křesťanští pracovníci vůbec, kéž bychom byli všichni tak zapáleni pro spásu duší, jako byl Moody! Jak dlouho by trvalo, než by nastalo probu­zení! Kéž by ještě dnes večer Boží oheň naplnil naše srdce a vypudil nás po celé naší zemi, přes oceán do Číny, Japonska, Indie a do Afriky ke zvěstování Cesty spasení všem ztraceným duším!


úvod | zcela odevzdaný Bohu | modlitebník | biblista | pokorný | x peníze | spasení ztracených | moc z výsosti

Zobrazeno 694×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

štítky

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková