co mě zaujalo, co mě napadlo a možná ještě něco dalšího

Proč Bůh Použil Moodyho? -7- Člověk vystrojený mocí z výsosti

11. 4. 2015 16:02
Rubrika: střípky odjinud | Štítky: Moody , moc

Sedmé tajemství proč Bůh Moodyho tak použil je v tom, že byl docela určitě vystrojen mocí z výsosti, že měl velmi jasný a určitý křest Duchem Svatým. Moody věděl, že byl Duchem Svatým pokřtěn a nikdy o tom nepochyboval. Již ve svých duchovních začátcích byl velmi horlivým a pilným pracovníkem. Měl úžasnou touhu něco dělat, ale ještě neměl skutečnou moc. Většinou tehdy pracoval jen ve své lidské síle. V té době vedl shromáždění v Y.M.C.A., která navštěvovaly dvě prosté sestry ze Svobodné Metodistické církve. Jedné říkali "tetička Kuchařová" a druhé "sestra Sněž­ná". Tyto dvě sestry přišly za Moodym po závěru jednoho shromáždění a řekly mu: "My se za vás modlí­me". Modyho to znepokojovalo, až se jich jednoho večera zeptal: "Proč se za mne modlíte? Proč se nemodlíte raději za ty, kteří ještě nejsou spaseni?" Odpověděly: "Modlíme se, abyste obdržel moc." Moody nevěděl, co to znamená. Přemýšlelo tom, a posléze se na ně obrátil: "Řekněte mi, co jste tím mínily." Na to mu vysvětlily definitivní naplnění Duchem Svatým. Načež je požádal, aby se za to mohl modlit spolu s nimi.

Později mi tetička Kuchařová vyprávěla, jak usilovně a vroucně se tehdy Moody modlil. Vyjádřila se o té modlitbě slovy, která si nedovolím opakovat, i když je nikdy nezapomenu. Nejen že se modlil s nimi, ale modlil se za to i sám. Nedlouho poté cestoval do Anglie přes New York. (Moody o následující zkušenosti málokdy hovořil a tak i já se rozpakuji o tom psát.) Když kráčel po Wall Streetu, uprostřed ruchu a shonu největšího velkoměsta na světě, byla jeho modlitba vyslyšena. Boží moc na něj padla, když kráčel ulicí. Musel spěšně vyhledat dům svého přítele a požádat ho, aby mohl být úplně o samotě. V pokojíku, který mu byl poskytnut, zůstal celé hodiny. Tam na něj Duch Svatý sestoupil a naplnil jeho duši takovou radostí, že musil prosit Boha, aby zdržel Svou ruku, aby samou radostí nezemřel. Vyšel odtud naplněn mocí Ducha Svatého. V téže době jedna posvěcená sestra ze sboru kazatele Lesseyho, která byla dlouhá léta upoutána na lůžko, se horlivě modlila za Moodyho evangelizaci. Když se Moody dostal do Londýna, moc Boží skrze něj tak mohutně působila v severním předměstí, že stovky nově obrácených byly přidány tamním sborům. To způ­sobilo, že byl v dalších letech opět zván do těchto končin k fantastickým evangelizacím.

Na northfieldské škole působilo jednu dobu několik učitelů, vesměs velmi dobrých, kteří nevěřili v definitivní křest Duchem Svatým. Věřili, že každé dítko Boží bylo pokřtěno Duchem Svatým, a nevěřili v žádný zvláštní křest Duchem Svatým pro jednotlivce. Proto mne Moody požádal: "Torrey, mohl bys ke mně přijít po dnešním večerním shromáždění? Pozvu také ty učitele, protože chci, abys s nimi o té věci důkladně promluvil." Velmi rád jsem mu vyhověl. Přestože jsme s nimi oba dlouho hovořili, nemohli s námi úplně souhlasit. Když odcházeli, Moody mi dal znamení, abych ještě zůstal. Seděl s hluboko skloněnou hlavou, jak to často dělával, když byl pohroužen v usilovné přemýš­lení. Potom vzhlédl a povzdechl: "Proč jen, proč pořád cedí komáry? Proč nechtějí vidět právě to, co sami tolik potřebují? Jsou dobří, ba výborní učitelé, a jsem rád, že je tady mám, ale proč nechtějí vidět, že křest Duchem Svatým je právě ten dotek, který potřebují?

Opětovně chodil za mnou a žádal: "Torrey, chci, abys kázal o křtu Duchem Svatým. Ani nevím, kolikrát chtěl, abych na toto téma mluvil. Jednou jsem měl kázat v Presbyterním sboru na Páté Avenue v New Yorku. Pozvání přišlo na návrh samého Moodyho; jinak by k tomu nedošlo. Právě, když jsem se chystal na cestu, Moody přijel a požádal mne: "Jen o jedno tě prosím. Použij to kázání: Deset důvodů, proč věřím, že Bible je Slovo Boží, a kázání: O křtu Duchem Svatým." Kdykoli přišlo pozvání, abych kázal v nějakém sboru, Moody vždy přicházel, a naléhal: "Tor­rey, ale určitě promluv o křtu Duchem Svatým." Nevím, kolikrát mi to zdůrazňoval, než jsem se ho zeptal: "Moody, myslíš si snad, že nemám žádná jiná kázání, než ta dvě? "S tím si nelam hlavu," odvětil, "jen jich použij."

Nikdy nezapomenu na osmý červenec 1894. Byl to závěrečný den Northfieldské studentské konference. Shromážděni byli studenti ze všech východních vyso­kých škol. Moody mne požádal, abych kázal v sobotu večer i v neděli ráno o křtu Duchem Svatým. V sobotu jsem mluvil na téma: Duch Svatý a Jeho křest; co poskytuje; jak pracuje; a Naše potřeba a možnost Jej mít. V neděli ráno jsem hovořil na téma: Křest Duchem Svatým a jak jej získat. Když jsem skončil kázání, bylo právě poledne. Vyndal jsem hodinky a řekl: Bratr Moody nás všechny pozval, abychom na vrchol hory ve tři hodiny odpoledne vystoupili společně k modlitbě za moc Ducha Svatého. Někteří z vás nemohou čekat celé tři hodiny. Nemusíte. Jděte do svých místností, jděte do lesa, jděte do svých stanů, jděte kamkoli, kde můžete být sami s Bohem a kde si to s Ním můžete dát do pořádku." Ve tři jsme se všichni sešli před domem Moodyho matky, která tehdy ještě žila. Potom jsme pokračovali horskou strání. Bylo nás celkem čtyřistapa­desátčtyři. Vím to přesně, neboť Pavel M. nás všechny počítal, když jsme procházeli vrátky. Po nějaké chvíli bratr Moody řekl: "Nemyslím, že je třeba jít dál. Posaďme se tady!" Posadili jsme se na pařezy, klády a na zem. Moody se zeptal: "Chtěl by nám někdo z vás něco říct?" Asi sedmdesátpět jich vstalo a jeden po druhém říkal asi toto: "Bratře Moody, po skončení ranního shromáždění jsem nemohl čekat až do tří. Proto jsem vyhledal samotu a byl jsem s Bohem sám. Jsem přesvědčen, že jsem byl pokřtěn Duchem Svatým." Když tato svědectví skončila, Moody promlu­vil: "Moji mladí přátelé! Není důvodu, proč bychom právě teď a tady neměli pokleknout a vyprosit si od Boha, aby na nás vylil Ducha Svatého právě tak, jako Jej vylil na apoštoly v den Letnic. Modleme se!" To byly modlitby!

Již při našem výstupu po stráni se na obloze začaly kupit temné mraky. Právě, když jsme se začali modlit, se rozpršelo a kapky na nás padaly skrze koruny stro­mů. Ale byl tam ještě jiný oblak, který se po deset dnů rozprostíral nad Northfieldem. Mohutný oblak plný milosrdenství, milosti a moci Boží. Když jsme se začali modlit, jakoby naše modlitby proráželi onen oblak a Duch Svatý byl na nás vyléván. Mužové a ženy Boží, to je to, co my všichni tak nutně potřebujeme: KŘEST DUCHA SVATÉHO!


úvod | zcela odevzdaný Bohu | modlitebník | biblista | pokorný | x peníze | spasení ztracených | moc z výsosti

Zobrazeno 830×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

štítky

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková