závod

Ano, každý chlap se měl alespoň jednou za rok zúčastnit nějakého závodu a pořádně se odrovnat!

To rád říkám, ale letos jsem to naplnil trošku jinak než jsem čekal.

Minulý víkend jsem se zůčastnil závodu v cyklistické časovce na 30km.
Počasí vyšlo docela dobře, jen lehce sprchlo. Start se mi docela povedl,
protože už asi po 2km jsem začal dojíždět závodníky přede mnou,
a na 6km jsem předjel borca co jel hodně slušně.

Velký zlom nastal na 8.6km. Silnice krásná, nově opravená, lehce mokrá, jedu asi 50...

...a najednou ležím na silnici. Zvednu se, odřený jsem minimálně, prohlížím kolo.
Kromě značně křivé přehazovačky a brzdové páky se zdá být vše OK.
"Jsi v pohodě?" zaslechnu od závodníka co projíždí okolo - "Jo v pohodě!"
Ještě poladím přehazovačku aby se dalo jet, nacpu do sebe gel a rozjíždím se.

Kolo mi zlehka prokluzuje, tady je to vážně hodně namydlený.
Lehký déšť spláchl pyl na silnici, není to vidět, ale cítit.
Do dalších zatáček najíždím se značným respektem.

V prudším stoupání mi začala brnkat přehazovačka o dráty...
hmm, takže jsem přišel o 3nejlehčí převody, takže to budu muset zvládnout i bez nich.
Vlastně ani nevím, jestli bych jinak jel do těch kopců tak zostra, kdybych měl převodovou rezervu ;-)

V táhlém stoupání předjíždím asi 10lidí, na vrcholu je kontrolní stanoviště - auto.
Ten chlap se mi zdá povědomý... "JOOO, CYKLOŠVEC!!! JEDÉÉM"
Jméno neznám, ale je to jeden z věrných cyklistů - důchodců, ráno jsme se spolu bavili.
Každopádně to člověka nakopne, hned se jede líp ;-)

Teď už zbývají poslední rychlé kilometry, v kopcích předjíždím další - to vypadá nadějně,
radši se ani nedívám na svůj čas jízdy. Serpentýny sjíždím hodně pomalu,
ale tak trochu mi je jedno kolik tam ztratím.

Poslední kopec, předjíždím další závodníky, v dálce zahlédnu jezdce - zkusím ho dojet!
Ale levé lýtko začíná protestovat, přijíždím těsně za ním.

Ani jsem nenahlásil číslo, ale to nevadí, lidí co to zvládli za mě je tam dost.
Mám chuť se svalit z kola, ale tady je zrovna štěrk :-(
Zastavuju a už mi nějaká slečna asistentka sebrala číslo.
Paráda, alespoň ho nezapomenu vrátit.
Dopíjím láhev, vydýchávám se, rozhlížím se.

Mělo by tu být víc lidí, kde jsou? To jsou všichni na trati?
No nic jdu trochu oschnout a odstrojit se.
COŽE?
Já mám totálně rozlisovanou přezku... vždyť se ani nemůžu zout!
Ale jo, jde to, jen je potřeba trochu víc síly.
COŽE,
já mám promáčklou přilbu? Sedřenej loket, díra v dlani... "KDE JE DOKTOR?"
COŽE?
Vždyť jsem nic neříkal! Aha, támhle je taky někdo sedřenej, tak já se jdu přidat.