Život je jako cyklistický závod, někdy spolupracujeme, někdy soupeříme...
Silniční cyklistika je velmi zvláštní sport, kde se často i soupeřům vyplatí spolupracovat.
Ti kdo jsou na špici vlastně rozhodují o tempu závodu, taktizují, snaží se výhodně odtrhnout od peletonu.
Někdy se může stát, že se něco zkomplikuje (zranění, závada, ...) a nejsem schopný závod dojet.
Přesněji řečeno, nejsem schopen závod dojet sám. Někdy stačí i jen to, že "dojde šťáva".
Pak už vůbec nejde o taktiku, ale alespoň dojet, dojet co nejlépe. Sám nemám šanci, snažím se chytit alespoň nějaké skupiny a zkusit udržet se alespoň na chvostu - v závětří.
Život je extrémní vytrvalostní závod, sám to prostě nedáš!
Ježíš je ten, co táhne vítěznou skupinu, ale má prapodivnou taktiku. I když má sil na rozdávání, a klidně by to celé odjel sám na špici, tak se nesnaží tu skupinu roztrhat. Povzbuzuje, občas někoho zatlačí, když je potřeba, tak se i vrátí. Každou závadu i zranění je schopný odstranit. Všeho má na rozdávání a také to rozdává: pití, gely, hořčík, ...
Jeho taktika je jasná, snaží se,
aby všichni mohli dojet ve vítězné skupině
a díky tomu mohli mít vítězný čas.
Takže zbývá jedna otázka: Chceš patřit do téhle skupiny?
Držet se v pelotonu je nanic, sice je tempo pohodové, ale rozhodně ne vítězné.
Hezký příměr.
Otázka je co se stane s peletonem?
Nebe, či peklo?
Peloton nejspíš do cíle ani nedojede... ...peklo
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.