církevní vývoj a já

Vyrostl jsem v protestantském prostředí Církve bratrské.
Už jsem delší dobu na signálech, ale nedávno mě zarazilo jedno zjištění:

Dříve jsem žil v přesvědčení, že ŘKC prezentuje tradiční konzervativní proud v církvi
a protestantské církve spíš liberální proud a letniční církve (charismatici) jsou úplně liberální.

sice to tak je z pohledu liturgie,
ale dnes to vnímám jinak;
víc sleduji vliv víry na praktický život

V tomto směru jsou to právě charismatici, kteří jsou podstatně radikálnější - tradičnější.

Je normální, že každé společenství se časem mění a vyvíjí.
Ale když se nad tím zamyslím, tak paradoxně všechny ty církevní odnože,
které jsou mladší než ŘKC, usilovaly o návrat k prvotní církvi, o reformaci.
To vysvětluje, proč nově vzniklé církve jsou v určitých ohledech tradičnější.

Dnes už se mi protestantství skoro hnusí, pro to svoje zbožšťování Bible.
Nebo ještě hůř, přebožšťování Bible. Bůh je mrtev, ale máme tu Bibli a teologii :-(

Sice si Bible velmi vážím, ale Bůh je větší! Nejde Ho zavřít do knihy.
Bible je úžasný nástroj k poznání Pravdy, ale není větší než Pravda.

Bůh je Pravda.

Je smutné, že se v každém církevním společenství časem vytrácí Bůh; avšak teologie a liturgie zůstává.
Kde je Bůh, když odmítáme reformaci, obnovu...

(Pokud bych se dnes měl někam zaškatulkovat, tak jsem evangelikální charismatik ;-)