Asi patřím mezi lidi, kteří se neumí zastavit...
A tak mi Bůh posílá do cesty nemoci, abych se zastavil.
Abych přestal dělat to co není podstatné.
Abych po sobě přestal chtít nemožné.
Abych si uvědomil, že mám své fyzické limity.
Abych se víc učil přijímat Jeho milosti.
Moc se mi líbí film Ink; je tam scéna,
kdy Jacob(pathfinder - hledač cesty) říká:
"Něco musí zastavit proud života.
Myslel si, že je jako Bůh, a my jsme mu připomněli, že jím není!
Jak já tomu říkám: vytřást z nich ho**a ven!"
Takový zánět pobřišnice může být požehnáním.
Je to jasné slovo: Koukej odpočívat!
A když náhodou zapomenu a odtáhnu těžkej balík...
...tak si na to vzpomenu okamžitě, jak se začnu narovnávat!
Asi jsem v Božích očích ještě malé dítě,
když se mě snaží vychovávat pomocí "fyzických" trestů ;-)
Nicméně je nutno dodat, že NE KAŽDÁ NEMOC JE NUTNĚ NĚCO, CO MI POSÍLÁ DO CESTY BŮH, ABY MĚ VYCHOVÁVAL.
Tedy z toho, že na slachmánka přišla nemoc, se nedá soudit, že to bylo takhle: "I shlédl Bůh na svého služebníka slachmánka a pravil: Co to ten slachmánek blbne? Pošlu na něj nemoc, snad ho to trkne a přijde zase k rozumu."
Ne vždy to tak je, ale tentokrát myslím, že ano.
Už před Vánoci jsem řešil, že neumím odpočívat a že bych na tom měl zapracovat. A pak jsem na to kvůli povinostem zapomněl... Moc jsem potřeboval zastavit!
Každý den si dávám pomeranč.
Až dnes jsem si uvědomil, jak krásně voní už při loupání ;-)
Ne vždy to tak je, ale tentokrát myslím, že ano.
Ano, s nemohu než souhlasit :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.