dva stromy

Byli dva krásní lidé v nejlepších letech v jedné krásné zahradě. Byla tam spousta různých a krásných stromů, na kterých byla spousta úžasného ovoce. Mezi nimi rostly dva vyjímečné stromy,
byl to strom života a strom smrti.

Bůh jim řekl: "Rozhlédněte se - není to ale nádhera?" To rozhodně byla, však ta zahrada byla dílem toho nejlepšího architekta. "Ze všech těch nádherných stromů můžete jíst všechno ovoce, kromě jediného - stromu smrti."

Lidičkové se rozběhli a začali ochutnávat ze všech stromů, výskali si u toho, radovali se a možná po sobě i něco házeli. Vlastně ze všech stromů neochutnávali. Ty dva stromy uprostřed - vyzařovalo z nich něco posvátného, co budilo respekt.

Vše by probíhalo krásně a lidičkové by dost možná ani z jednoho stromu uprostřed neochutnali, kdyby se neobjevil had. Byl přítulný a uměl krásně vyprávět. To on je přivedl ke stromům uprostřed a začal zpochybňovat co jim Bůh řekl. A tak krásně jim vyprávěl o stromu smrti: "Když ochutnáte, tak uvidíte, že nezemřete, ale budete vidět věci tak jako Bůh! Já jsem taky ochutnal a vypadám snad jako mrtvý?" Lidičkové chvíli přemýšleli, had nevypadal jako mrtvý, a tak se rozhodli taky ochutnat...

Myslím, že ten příběh krásně ukazuje, jak se jako lidé rozhodujeme.

Místo stromu života, ze kterého jsme mohli jíst,
jsme se rozhodli jíst ze stromu smrti, ze kterého jsme jíst nesměli.

Je hřích, když nežijeme podle Boží vůle.
Pokud to někomu připadá, že tím přicházíme o svobodu, tak ať se zamyslí,
kolik stromů bylo v zahradě a z kolika nesměli jíst ;-)