Je to nádhera být při tom, když vychází slunce.
Sice je vidět dávno předtím, ale je to takový zašedlý obraz, neúplný,
stírající všechny kontrasty a rozdíly, vše tak nějak dohromady splývá.
A pak to přijde:
Mraky na obloze zčervenají a pak zfialoví,
obloha na východě začne zlátnout.
A první paprsky začnou vybarvovat moje okolí.
(paradoxně z opačné strany, než vychází slunce)
Začínají s oranžovou barvou, pak žlutou, zelenou...
Najednou už svět není zašedlý, tedy kromě zamlžených údolí,
ale plný života! Plný radosti.
Vybavily se mi slova proroka Joele: Jako se rozlévá úsvit po horách...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.