křesťanské nemoci - rovnost

Možná to zní překvapivě, že by rovnost lidí mohla být něco špatného,
ale velmi záleží na kontextu, ve kterém se používá.

Je správné, když říkáme, že v otázce spasení a přístupu k milosti jsme si rovni.
Nikdo z nás není dokonalý, všichni potřebujeme odpuštění.

Co ale není správné, když nerespektujeme naši jedinečnost.
Bůh každému z nás dal nějaký dar, kterým můžeme sloužit ve společenství.
Bůh dává podle potřeby -> nedává všem stejné dary, spíš naopak!
Dává nám různé dary, aby "nás donutil" žít ve společenství.

Líbí se mi co řekl Karel Hauptman:
"Často se říká, že čím jsme blíž Bohu, tak jsme si bližší a podobnější;
ale už ne tak často se říká, že čím jsme blíž Bohu,
tím výraznější jsou naše obdarování, a tím jsme daleko různější."

Teoreticky je to asi všem jasné, horší je to v praxi.
"Jak mám přijmout támhletoho člověka? - Vždyť je úplně divnej!"

Myslím, že jsem dostal dar vhledu do problémů, proroctví, ...
Prostě jsem úplně divnej, můj pohled je na řadu věcí úplně jiný.

Hodně mě vytáčí a zraňuje, když někdo tyhle úžasné dary zpochybňuje!
"No jasně, jak to můžeš vědět? Ty jsi přece ten nejchytřejší! :-("
Pokud někdo zpochybňuje dary od Boha, tak spolu s tím přece zpochybňuje i Dárce!
Možná je to pak i trošku škodolibá rodost, když se proroctví a prognózy naplní,
a ti lidé se na mě podívají tím pohledem: "COŽE??? JAK???" ;-)

Je to hodně zvláštní dar: Nadějný pohled, ale často bolestivý.
Když vidím, jak si někdo nenechá poradit a pak se ztrácí a propadá :-(
Jak asi musí trpět Bůh, když vidí nás, ty lidské patlaly...
Ale když zas vidím děcka růst do Boží slávy, to je něco úžasného :-)

Je to takové "přivonění" k Božímu srdci, částečně prožívat to co ON!