Proč si lidi myslí, že odpuštění je řešením problémů - ale není!
Teoreticky je řešením trvalé odpouštění.
To nám sice umožní spolu žít přátelsky, ale neodstraní to příčinu.
Jsem špatný, když se snažím najít opravdovou příčinu?
Ano, odpustit a jít dál je "jednoduché" (simple x easy) a rychlé.
To je heslo dnešního světa.
Přijde mi to ale spíš jen jako forma přežívání, než jako žití.
Ale já chci usilovat o trvalé věci - opravdové uzdravení!
Jistě, že by ideální bylo, aby po přiznání provinění a odpuštění následovala i náprava, která by měla zabránit opakování provinění (či chyby).
Problém je v tom, že lidé se běžně neproviňují úmyslně, ale z neschopnosti: vědí, co a jak by měli dělat, ale nedokážou to. A třeba si i dávají všemožná předsevzetí, že se napraví - ale marně. Je to rozčilující, ale většinou nakonec nezbyde, než se smířit s tím "trvalým odpouštěním".
S výjimkou skutečných obrácení (například v důsledku zážitků NDE) jsou lidé schopní se měnit jen velmi málo. Je to trapné, ale je to tak (zkušenost člověka, který se 50 let věnuje výchově ;-))
Můj názor je takový, že pokud se najde PRAVÁ příčina, tak trvalá náprava možná je. problém je v tom, že to je možné asi jedině skrze Boží zjevení.
Hodně mě v tom nakopla knížka: Danny Silk : Kultura cti.
Mám jedno pravidlo, které se snažím učit i děcka: Pokud něco nejde, tak je to potřeba zkusit znovu a jinak.
př:: Záporná čísla nelz odmocňovat -> ANO, ale jen na oboru reálných čísel, v komplexním oboru už to jde!
Osobně problém vnímám spíš v tom, že když najdu neobvyklé řešení, tak to lidé nechtějí ani zkusit :-(
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.