schizofrení křesťanství

Nikdy bych neřekl, jak velký problém může být to, že lidé něčemu nerozumí...

... co mě ale zaráží je fakt, jak někdo může o něčem mluvit (diskutovat),
ale přitom nevědět, co to znamená.

Ale co, vlastně tomu nikdo pořádně nerozumí, nechci vypadat před druhými jako pitomec,
tak budu poslouchat co o tom říkají a dělat to stejně...

Jenže pak přijde někdo jako já:

"Co to kurňa znamená? Zkus mi to popsat vlastními slovy"

"Vždyť to tak říkám, nerozumíš češtině?"

"Češtině rozumím, ale tohle je křesťanština"

"...promiň, nevim jak jinak to vysvětlit...
...to víš, já nemám teologické vzdělání...
...zkus se zeptat kazatele."

"Tak jak o tom můžeš mluvit, když tomu vlastně nerozumíš?
Opravdu tě kázání oslovilo, nebo je tvůj zápal jen síla sugesce?"

Tu poslední větu většinou už radši neříkám, i když mívám velkou chuť ;-)

"HRDOST" = PÝCHA - to nám brání se zeptat

Jako křesťané používáme termíny, které úplně nechápeme, nevíme co znamenají v praktickém životě.
Dokážeme o tom mluvit mezi křesťany, protože to nemusíme nikomu vysvětlovat.

Jenže tím, že tomu prakticky nerozumíme, tak nejsme schopní to propojit - žít to co mluvíme!
A to nutně vede k dvojímu životu - ke křesťanskému a praktickému :-(

člověk s dvojakou myslí je totiž ve všem nestálý

Jakub 1.8

Tohle je ale děsně schizofrení!
Vůbec se pak lidem nedivím, že je to "křesťanství" tolik vyčerpává.
Lidi jsou zničení z toho pokryteckýho žití, přitom se snaží žít tak opravdově, jak to jen jde!

Jenže je to k ničemu, když problém je úplně někde jinde!

ODVAHA - to je to co potřebujeme
ODVAHA - k tomu přiznat se: "Já tomu nerozumím, co to znamená?"

To je podle mě klíč k opravdovému společenství.