křesťanské nemoci - musíš

Když nechceš, tak musíš!

Nucení má dvě vyústění:

• člověk je zlomen a stává se slabým a ovladatelným
• člověk vstoupí do vzdoru a konfliktu - vede to k rozchodu

Ani jedno z těchto vyústění není dobré. Díky Bohu se dějí zázraky a i z tito lidé mohou být uzdraveni ;-)

Uvěřili jsme lži že:

• Nutit druhé do správných věcí je správné.
• Účel světí prostředky.

Proč to tedy děláme, když to není dobré? - Protože nevidíme jiné řešení.

Autoritu je možné budovat dvěma způsoby:

• silou a strachem
  (racionálně, rozumem, nejlepší lidské řešení - je lepší se zříci části svobody, abychom měli pokoj)
• úctou a láskou
  (iracionálně, srdcem, rozum přesahující Boží řešení)

Co mě ale mrzí je, že se nemůžu zbavit dojmu, že v církvi se často využívá ta první metoda.
Vyhrožuje se lidem peklem, Boží vůlí a hněvem. Citovým nátlakem.
Pravdu má vedení a většina sboru.
Taková církev ale není církví svobodných, ale zlomených a ovládajících.
Nenecháváme se vést Duchem, ale svým rozumem.

Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl.

Genesis 3.6

Cti svého otce i matku, ať jsi dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

Exodus 20.12

Hospodin kárá, koho miluje,
jak otec syna, jehož má v oblibě.

Přísloví 3.12

Kdo šetří metlu, nenávidí své dítě,
zavčas je trestá, kdo je miluje.

Přísloví 13.24

• Z těchto veršů by vyplývalo, že tvrdá výchova je správná,
  ale i dnešní psychologie nám ukazuje, že to není dobré.
• V celé Bibli nacházím spoustu střípků, které jasně ukazují, že musí existovat něco mnohem lepšího!
• Jaká je Boží vůle můžeme vidět u Ježíše:

"Duch Hospodinův je nade mnou,
neboť mě pomazal nést evangelium chudým.
Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým
a prohlédnutí slepým,
propustit soužené na svobodu
a vyhlásit léto Hospodinovy milosti.“

Potom Ježíš knihu zavřel, vrátil ji sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze byly upřeny na něj.
Začal jim vysvětlovat: „Dnes se toto Písmo naplnilo, když jste je slyšeli.“

Všichni mu přikyvovali a divili se slovům o milosti, jež mu plynula z úst.
Říkali také: „Copak to není Josefův syn?“
Na to jim odpověděl: „Asi mi povíte to rčení: ‚Lékaři, uzdrav se sám! Co jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum, udělej i tady, kde jsi doma.‘“
Potom dodal: „Amen, říkám vám, že žádný prorok není doma vážený. Řeknu vám popravdě, že za Eliášových dnů, když se nebe zavřelo na tři roky a šest měsíců a po celé zemi byl veliký hlad, v Izraeli bylo mnoho vdov, ale Eliáš nebyl poslán k žádné z nich – jen k jedné vdově do sidonské Sarepty. A za proroka Elíšy bylo v Izraeli mnoho malomocných, ale žádný z nich nebyl očištěn – jen syrský Náman.“

Všechny, kdo to v synagoze slyšeli, popadla zuřivost. Vstali a hnali ho ven z města až na okraj hory, na níž bylo jejich město postaveno. Chtěli ho shodit dolů, ale on prošel jejich středem a mířil dál.
Sestoupil do galilejského města Kafarnaum. Když tam v sobotu učil, lidé žasli nad jeho učením, protože jeho slovo mělo moc.
V jejich synagoze byl člověk posedlý nečistým duchem a ten hlasitě vykřikl: „Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi – ten Svatý Boží!“
„Zmlkni,“ okřikl ho Ježíš, „a vyjdi z něj!“ Démon jím smýkl doprostřed a vyšel z něj, aniž by mu ublížil.
Všech se zmocnil úžas a začali se dohadovat: „Co je to za slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vycházejí?“ A zpráva o něm se šířila po celém okolí.

Lukáš 4.18-37

Ježíš je však zavolal k sobě a řekl:
„Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velikáni nad nimi užívají moc.
Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem.
Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je vaším otrokem.
Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo,
ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Matouš 20.25-28

Paste Boží stádo, které je u vás, a bděte nad ním – ne z povinnosti, ale dobrovolně, jak se to Bohu líbí, ne kvůli prospěchu, ale nezištně. Nepanujte nad svěřeným stádem, ale jděte mu příkladem, abyste, až se ukáže ten nejvyšší Pastýř, přijali nevadnoucí věnec slávy.

1. Petr 5.2-4

Toto je mé přikázání: Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Vy jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji. Nebudu vás už nazývat služebníky, neboť služebník neví, co dělá jeho pán. Vás jsem ale nazval přáteli, neboť jsem vám předal všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Já jsem si vybral vás, ne vy mě. Ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; aby vám Otec dal, o cokoli ho poprosíte v mém jménu. Toto vám přikazuji: Milujte jedni druhé.“

Jan 15.12-17

Děti, poslouchejte své rodiče v Pánu – tak je to správné. „Cti svého otce i matku,“ to je první přikázání se zaslíbením: „aby se ti vedlo dobře a abys žil dlouho na zemi.“

Vy, otcové, nedrážděte své děti, ale vychovávejte je v kázni a v Pánově učení.
Služebníci, poslouchejte své pozemské pány s posvátnou úctou, s upřímným srdcem, jako Krista. Neslužte naoko jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale jako Kristovi služebníci konejte Boží vůli celou duší. Služte s ochotnou myslí jako Pánu, a ne lidem. Vězte, že cokoli kdo učinil dobrého, za to dostane odplatu od Pána, ať už byl otrok nebo svobodný.
Vy, páni, se k nim chovejte také tak. Zanechte výhrůžek – víte přece, že jak oni, tak i vy máte Pána v nebesích a ten nestraní nikomu.

Efezským 6.1-9

• Je to zvláštní, ale je potřeba, aby i rodiče ctili své děti.
  Aby je nesráželi a nesnažili se je zlomit pod záminkou poslušnosti.
  Je potřeba vychovávat statečné hrdiny ;-)

To je mé evangelium: Kristus nás osvobodil, abychom ho mohli svým životem ctít jako svobodní.