Je možné zhřešit a přitom o tom ani nevědět?
Vím že jsme na téma hříchu v nevědomosti narazili někde v diskuzi.
Tenkrát jsem nedokázal argumentovat proti názoru,
že přeci nemůžeme být odsouzeni za hřích z nevědomosti.
A argumentovat "nevědomost neomlouvá" mi přišlo hloupý.
Nedávno jsem narazil na zajímavý text:
Tak praví Panovník Hospodin:
„Prvního dne prvního měsíce vezmeš mladého býčka bez vady a očistíš svatyni od hříchu.
Kněz vezme trochu krve z oběti za hřích a potře jí veřeje chrámu,
čtyři hrany horního stupně oltáře a veřeje brány vnitřního nádvoří.
Totéž uděláš i sedmého dne onoho měsíce
za každého, kdo zhřešil nechtěně nebo z nevědomosti.
Tak očistíte chrám.
Ezechiel 45.18-20
Co s tím, to netuším. Asi nezbývá nic jiného, než smířit se s tím, že nemůžeme být dokonalí.
A prosit za odpuštění nevědomých selhání...
...ale stejně si myslím, že když upřímně hledáme boží blízkost, tak On nám ukáže, kde je problém.
když se ke mě nedoneslo, že krádež je zločin a já něco ukradu, třeba proto, že mám hlad, je tím ten hřích menším zlem, než kdybych věděla, že je to špatné?
když se snažím dobře radit, ale než mi dojde, co plácám, tak šířím pomluvy nebo nactiutrhám, jsou ty pomluvy a nactiutrhání menším zlem, než kdybych je vypustila z pusy úmyslně?
Není rozdíl mezi menším a větším zlem. Za oboje je stejný trest... smrt!
...tím pádem je nevědomý nebo nechtěný hřích úplně stejně hříchem, jako kterýkoli jiný a jako takový musí být odčiněn pokáním, obětí... ale jak, když daná osoba ani v nejmenším netuší, že zhřešila? -> tady (a takto) funguje ten text z Ezechiela, který cituješ. (měla jsem z článku pocit, že ti není moc jasný).
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.