Pokud křesťanská komunita prožívá krizi Vánoc, je to krize víry. Mnozí z nás nechají pozvání bez povšimnutí, obejdou pravdu, vyhnou se realitě a odloží rozhodnutí o Kristu. Tento odklad je ovšem také rozhodnutím.
Nicméně Vánoce jsou narozením Božího Syna. Co o příštích Vánocích odliší muže od chlapců, ženy od dívek a mystiky od romantiků, bude hloubka a kvalita lásky, kterou cítíme vůči Ježíši.
Necitliví lidé budou jíst, pít a veselit se,
povrchní budou ctít společenské zvyklosti v náboženském rámci,
poražené budou děsit přízraky minulosti.
Vítězná menšina, která se nezalekne kulturních zvyklostí strnulé, anonymní a nevěřící většiny, bude slavit, jako by Ježíš byl blízko - blízko v čase i v prostoru. Jako by byl svědkem našich motivů, našich slov i našeho chování. A On jím skutečně je.
Svět bude tuto menšinu ignorovat. Pár zbožných a řádných křesťanů tyto lidi patrně nazve náboženskými fantiky. Vítězní křesťané ale budou v kontaktu s pravdou - a budou žít v realitě. Vášeň a vážnost, s níž berou Vánoce, bude předobrazem a závdavkem, jak budou žít v Kristu po celý další rok.
Budou mezi nimi i kontemplativní křesťané. Stejně jako ztroskotanci. A co vy nebo já? Jak oslavíme Vánoce?
Brennan Manning: Uchvácen Kristem
Super, už asi chápu, čím se teď inspirujete při svém přemýšlení a psaní.
Nemám rád vášeň.
Ani vášeň pro dobro.
Vášeň zaslepuje.
Vášeň rozhodně mění vnímání, ale nemyslím si, že zaslepuje - spíš nám umožňuje vidět věci jinak, v plnosti.
(zaslepení vášní plyne z přesycení a neschopnosti vnímat vše... ale je to o tréninku, schopnosti rozlišovat podstatné ;-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.