Mám rád pohádky, zámky a hrady, prince a princezny, krále a královny.
V pohádkách tohle vše můžeme vidět a můžeme vidět, jak to v královstvích funguje.
Líbí se mi jeden obraz:
Když přijíždí král do svého hradu, tak když se přiblíží, ozve se fanfára.
Ta fanfára jsou dva signály:
A úplně stejné je to s příchodem Ježíše!
Ještě tu není, ale už je čas, aby zazněly fanfáry!
Je potřeba vyslat signál pro všechny v hradu (ve světě).
A zároveň dát Králi králů najevo, že Ho tu vítáme, že pro nás není nepřítel.
Vlády se ujal zrádce, ale až přijde Král, tak se ujme vlády, potrestá nevěrné a vše dá do pořádku ;-)
Ale zas je to druh oběti - sdílet s Bohem Jeho bolest.
Lidská paměť je selektivní.
Čím víc víte, tím větší může být suma toho co zapomenete. Nejste AI.
Vševědoucnost možná vede k autismu.
Odpovědnost?
Trápení?
Bolest?
To je tím, že vševědoucnost chápete jako jednotlivé kusé znalosti, ale to je možná metaforou lidské paměti, ale sotva může být vyjádřením vševědoucnosti.
Vševědoucnost vás "diskvalifikuje".
Nezbyde vám než se stát bohem.
Ve slavném comicsu Watchmen je taková postava (Dr. Manhattan).
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.