Možná jste to taky řešili: Stačí mi milost, nebo je potřeba i víra prokázaná skutky?
Včera jsem o tom přemýšlel (díky kázání) a vybavil se mi jeden příběh z Bible
(věřím, že mi ho připomněl Duch svatý):
Nebeské království se totiž podobá králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty.
A když začal počítat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc hřiven.
Když neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou,
s dětmi a se vším, co měl, a tím aby se zaplatil dluh.
Služebník padl na kolena a začal se mu klanět se slovy:
‚Měj se mnou strpení a všechno ti zaplatím!‘
Pán se tedy nad ním slitoval, odpustil mu dluh a nechal ho jít.
Matouš 18.23-27
Je to úžasný příběh - takový je Bůh - odpouští nám aniž bychom si to zasloužili!
Pokud ten příběh ale znáte, tak vám to možná připadá zvláštní, něco vám nesedí...
...protože je to jen polovina příběhu!
Přesně tak to vypadá, pokud říkáme, že záleží jen na milosti, a že na našem jednání nezáleží.
Bůh nám nabízí milost, není tam žádné ale - jen je to začátek příběhu, ne konec.
Záleží na nás - jestli Boží milost přijmeme, necháme ji zakořenit, vyrůst - aby nesla ovoce.
Pokud ten příběh dočteme až do konce, tak vidíme, jak to dopadá, když se snažíme žít z vlastní síly,
když se snažíme si milost zasloužit.
Když ale ten služebník odešel, našel svého druha, který mu dlužil sto denárů,
popadl ho a začal ho škrtit se slovy: ‚Zaplať, co dlužíš!‘
Ten padl na kolena a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení a zaplatím ti!‘
On ale nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí, co dluží.
Když jeho druhové viděli, co se stalo, byli zdrceni.
Šli za svým pánem a pověděli mu všechno, co se stalo.
Jeho pán ho tedy zavolal.
‚Ty zlý služebníku!‘ řekl mu. ‚Odpustil jsem ti celý dluh, protože jsi mě prosil.
Neměl ses nad svým druhem slitovat, jako jsem se já slitoval nad tebou?!‘
Jeho pán se rozhněval a vydal ho mučitelům, dokud nezaplatí celý dluh.
Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru.
Matouš 18.28-35
"Pokud ten příběh dočteme až do konce, tak vidíme, jak to dopadá, když se snažíme žít z vlastní síly, když se snažíme si milost zasloužit."
To je násilný výklad. To podobenství vůbec není o zaslužování si Boží milosti, ale o tom, že kdo je díky nebeské milosti živ, musí také sám pozemskou milost prokazovat. Nic víc.
Není to násilný - odpouštět = žít milostí; opak je žít zásluhami
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.