co mě zaujalo, co mě napadlo a možná ještě něco dalšího

žít plánovitě

11. 5. 2015 21:50
Rubrika: ze života | Štítky: plán , život

Poslední měsíc jsem měl takovou vleklou krizi. Nějak to prostě nebylo ono,
začal se mi ze života vytrácet Bůh. A přitom jsem o čas s Ním usiloval.

Dnes mi nejspíš došlo, v čem byl nejspíš hlavní problém:

Přestal jsem žít plánovitě, začínal jsem žít stereotypně.

Moc velký rozdíl mezi tím není, ale stereotyp je takový mrtvý, neživotný a hlavně má velké tendence kumulovat a neodstraňovat chyby.

Žít se dá různě:
Můžu žít podle plánu, tzn: že si něco naplánuju a pak podle toho žiju.
Můžu žít neplánovitě, tzn: že dělám to co mě zrovna napadne, to co se mi zrovna chce.
Můžu žít ve stereotypu, tzn: že nepotřebuju přemýšlet o tom co dělám, protože to dělám automaticky. Je to velmi úsporný způsob z hlediska myšlení, ale v tom je ten problém, že z toho člověk ztrácí schopnost myslet.
Nebo můžu žít plánovitě, tzn: je to hodně podobné jako život podle plánu, ale není tak důsledně oddělené plánování od naplňování plánu. Plánuji jen rámcově a detaily řeším až když je potřeba. Třeba si řeknu co chci ten den udělat a v jakém pořadí. Jakmile začnu plnit některý bod, rozplánuji si ho, rozmyslím postup a začnu plnit podúkoly. Může se stát, že v průběhu dne zjistím, že je potřeba udělat něco jiného, a pak nemám problém přehodnotit plány a klidně to celé překopat.
Prostě je to takové průběžné plánování. (pro matematiky: Prostě jde o to, aby to co dělám konvergovalo k určitému cíli, nemusí to být lineární proces.)

Došlo mi, že je dobré si ráno (nebo po cestě z práce) říct, co chci za dnešek stihnout.
To jak se mi to podaří naplnit je věc druhá. Pokud ale nezačnu dělat něco naprasto mimo plán (třeba začít koukat na televizi), tak vlastně stále vím co dělám a co budu dělat potom. Nevytrácí se z mého života kontinuita (kontext).

Myslím si, že tohle je podstatou pravého disciplinovaného života.
Disciplína přece neznamená být strnulý a neschopný změnit něco co jsem si naplánoval.

A poslední a možná nejdůležitější je: abych byl schopný nechat se zastavit Bohem, abych Mu naslouchal, a pak podle toho mohl naplňovat ty Boží plány ;-)

Zobrazeno 990×

Komentáře

Mony

Zajímavá teorie. Životní metodou pokus-omyl jsem došla asi k podobnému závěru jako Ty. Jedinou chybou v mém Matrixu je to, že když Bůh do mého plánu zasáhne (a dělá to téměř vždycky), dlouho se z toho vzpamatovávám - vláčena (tvým slovníkem řečeno) neplánovitým životem. :-) Díky za článek.

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

štítky

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková