běda těm kdo nepláčou

„Projdi to město, projdi Jeruzalém,“ řekl mu Hospodin, „a označ znamením na čele ty, kteří sténají a naříkají nad všemi ohavnostmi, které se ve městě páchají.“
Potom jsem ho slyšel říci těm ostatním: „Projděte městem za ním a bijte! Nemějte slitování, nešetřete je. Staré i mladé, dívky, ženy i děti – všechny pobijte! K žádnému z těch, kdo nesou ono znamení, se ale nepřibližujte.

Ezechiel 9.4-6

Takže z tohohle mi jasně vyplývá, že Bůh nechal povraždit všechny, kdo nebyli zhnusený stavem Izraele.

Nejen ty co si vesele modlařili, ale i ty, kterým to bylo jedno, co se kolem nich děje.

Zatímco ostatní plakali u vchodu do Stanu setkávání,
jeden ze synů Izraele přišel a před očima Mojžíše i celé izraelské obce si přivedl domů Midiánku.

Když to spatřil Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, vzdálil se od ostatních a vzal do ruky kopí.
Vešel za tím Izraelcem až do vnitřní části stanu
a oba je probodl – onoho Izraelce i tu ženu až k jejímu podbřišku.

Tehdy se rána mezi syny Izraele zastavila. Těch, kdo tou ranou zemřeli, bylo 24 000.

Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
„Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona, odvrátil mou zuřivost od synů Izraele.
Rozhorlil se totiž uprostřed nich mou horlivostí, a tak jsem ve svém rozhorlení syny Izraele nezahubil.
Proto mu řekni, že já sám mu daruji svou smlouvu pokoje.
Ta bude pro něj i pro jeho potomstvo smlouvou věčného kněžství,
neboť horlil pro svého Boha, a tak pro syny Izraele dosáhl smíření.“

Numeri 25.6-13