křesťanské nemoci - církev má chránit

Asi je přirozené, že vedoucí sboru se snaží chránit své členy.
Je to podobné, jako když rodiče chrání své děti.
Ochrana je určitě důležitá a má svoje místo,
ale nesmí to přerůst - pak už je to spoutanost strachem!

Stejně jako u dětí přichází puberta, kde se děti osamostatňují,
tak i u členů sborů by měl přijít takový okamžik.
Zpočátku upevňují svůj vztah k Bohu a podtřebují hodně péče a ochrany.
Ale mělo by to směřovat k určité samostatnosti,
kdy už nepotřebuju nějakého prostředníka k Bohu.

Není zdravé, když vedoucí sboru chrání své "děti" za každou cenu.
Nechtějí na ně nechat dolehnout žádné pochybnosti, udstraňují překážky...
...a pak se diví, že vychovávají příživníky a nesamostatné rozmazlence.

Asi to usnadňuje řízení sboru, když jsou všichni závislí na tom, co církev poskytuje.

Ale my máme být závislí jen na Bohu!

Tím, že vedení církve vstupuje do téhle role, kdy se chová jako prostředník,
jako někdo duchovně nadřazený, tak na sebe bere zodpovědnost větší,
než je schopná unést! Přichází útoky...
...a selhání :-(

Ale před Bohem jsme si rovni!

Dalším problémem je, že přílišná ochrana vytváří pseudobezpečí.
Jenže útoky přichází z různých stran, ďábel útočí hlavně na srdce každého z nás.
Církev může chránit zvenčí, ale ne zevnitř.
Ale když nejsme zvyklí bojovat, tak... :-(

Prostě tudy cesta nevede!

Když to shrnu: Přehnaná péče a ochrana:

1. rozmazluje
2. odděluje od Boha (prostředníci)
3. vytváří pseudobezpečí
4. akumuluje problémy
5. odděluje od světa (opak evangelizace)

Vy si ale nenechte říkat ‚rabbi‘, protože máte jediného Učitele, a vy všichni jste bratři.
A nikoho si na zemi nenazývejte ‚otcem‘, protože máte jediného Otce, který je v nebi.
Také si nenechte říkat ‚vůdcové‘, protože máte jediného Vůdce, Mesiáše.
Kdo je z vás největší, ten bude vaším služebníkem.
Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.

Matouš 23.8-12